Jdi na obsah Jdi na menu
 


Český stát (popřípadě knížectví)

24. 5. 2010
ČESKÝ STÁT
-počátky již koncem 9.století
-kmen Čechů sjednotil ostatní kmeny
-Prahu podle pověsti založila kněžna Libuše, kterého jí našli poslové s koňmi, vyvolený byl prostý nebojácný muž jménem Přemysl Oráč (protože oral na poli) ze Stadic
-podle skutečnosti byla Praha založena knížetem Bořivojem
-v Čechách se vlády chopila knížata
 
 
-Přemyslovci:
-1.vládnoucí rod u nás
-od 9.-14.století (1306)
-1.knížetem byl Bořivoj, posledním Václav III.(zemřel v Olomouci, byl ubodán dosud neznámým vrahem při cestě do Polska, kde proti němu a jeho vládě propuklo povstání)
-Přemyslovci vymřeli po meči-Václav III. neměl svého nástupce
 
-kníže Bořivoj=1.historicky doložený kníže, své sídlo přenesl z Levého Hradce do Prahy=sídelním městem učinil Prahu(dobrá strategická pozice, viděl na druhý břeh řeky-mohl odrazit nepřátelé)
-kněžna a svatá Ludmila=babička sv.Václava, byla křesťanka, vychovávala Václava, měla dceru Drahomíru, která si najala vrahy, aby ji zabili, protože chtěla mít na Václava vliv ona a chtěla za Václava dočasně vládnout, Ludmila sídlila na Tetíně, zemřela v 61 letech
-svatý Václav=PATRON ČESKÉHO STÁTU, ochránce státu, rodiče:Drahomíra+Vratislav I., přijal křest, vychováván babičkou Ludmilou, Drahomíru po vraždě své babičky vyhnal na hradiště Budeč, měl bratra Boleslava I., ten Václava r.935(929)zabil ve Staré Boleslavi 28.září(Václavovi bylo kolem 28 let)
 
-Boleslav I.=Ukrutný-bratrovrah, r.955 porazil spolu s císařem Svaté říše římské kočovné Maďary u Augšpurku v Německu na řece Lechu a tím bylo české knížectví uznáváno i ve Svaté říši římské
-byl velmi schopný panovník
-nechal razit stříbrné denáry
denár Boleslava I.
Boleslav I.
 
-Boleslav II.=Pobožný
-roku 973 získal od papeže souhlas vybudovat v Praze biskupství-1.biskup byl Sas Dětmar, 2.biskupem se stal svatý Vojtěch
-ale roku 995 nechal vyvraždit konkurenční rod Slavníkovců sídlící ve vých. Čechách=Libice nad Cidlinou, nechal zabít všechny příslušníky tohoto rodu, pouze sv.Vojtěch byl živ, protože na čas odešel ze země
 
 
 
Rodokmen:
Bořivoj I.+Ludmila=Vratislav I. a Spytihněv

Vratislav I.+Drahomíra=Boleslav I. a sv.Václav

 

-kronikář Kosmas-psal latinsky, v této době byla latina nejrozšířenějším jazykem, napsal Kosmovu kroniku českou

 

 

 

 

 

STRUČNĚ O AUTOROVI:
Kosmas se narodil pravděpodobně v kněžské rodině, studoval a zdržoval se po řadu let v cizině. Po svém návratu do Prahy se stal kanovníkem a poté děkanem svatovítské kapituly. Dlouhá desetiletí pozoroval, přemýšlel a kladl si otázky o smyslu věcí. Teprve jako stařec se rozhodl napsat kroniku. Kronika česká je jediným dochovaným dílem Kosmovým.
CHARAKTERISTIKA DÍLA:
Základní Kosmovou ideou bylo odpovědět si na otázky: Čím Češi jsou, odkud přišli a kam směřují... Líčením minulosti míří do současnosti a jde mu především o mír mezi Čechy a mezinárodní postavení, tato idea do díla velice proniká... Kronika se dochovala celkem v 15 rukopisech z 12. - 16. století, přičemž tři z nich byly za válečného neklidu v 19. - 20. století zničeny. Kosmas si někdy přetvářel historii k obrazu svému, aby byla v souladu s jeho idejí.
HLAVNÍ POSTAVY: 
 Vysoká šlechta, lidé, kteří měli vliv na chod státu i světce, například sv. Václav a hlavně tedy dynastie Přemyslovců...
Postavy lze rozdělit na historicky doložené a nedoložené, například Křesomysl, Neklan, Mnislav.
DĚJ A KOMPOZICE:
Kosmova kronika se dělí na tři díly.
První
Jejím zdrojem jsou povídání starců, začíná potopou světa, potom vypravuje známé pověsti z pohanských dob (Krok, Krokovy dcery, praotec Čech, dívčí válka)...
Mezi chudým neznalým národem povstal muž jménem Krok, byl po všech stránkách výjimečný. Rozsuzoval lidi a dával rady. Měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši.
Libuše s Přemyslem ustanovili společenský pořádek, jenž měl dlouhé trvání.
Jsou zde zapsány mravy a zvyky této doby. Kniha končí únosem Jitky z kláštera Svinibrodského a nastoupením Břetislava I.
Druhý
Začíná výpravou Břetislava I. do Polska, převezením ostatků sv. Vojtěcha do Prahy. Jsou zde záznamy o středověkém mučení - oddělení končetin od těla či vyjmutí očí...
Tato kniha končí nastoupením Břetislava II. v roce 1092.
Zdrojem této knihy jsou Kosmovy zážitky.
Třetí
Začíná zúčtováním s pohanstvím za Břetislava II., sváry mezi Přemyslovci, občanskou válkou mezi Přemyslovci. Zaznamenává i určité zázraky - Ludmilin šátek, který odolal ohni.
Zdroj: věrohodné povídání lidí. Posledním záznamem je zmínka (anonymní) o Kosmově smrti.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA:
Doba byla primitivní a také lidé. Vzdělanci byli jen příslušníci církve, uměli psát a využívali latiny. Kosmas viděl dlouhou a velkou slávu české země, dával jí mnoho nadějí, a to se podepsalo na kronice...
JAZYK A STYL:
 
Je kladen větší důraz na formu než na obsah. Je propojeno líčení jednoho roku po druhém (anály) s historickým vyprávěním v próze.
  • není to psáno pouhým výčtem dat, ale vytváří drama a děj mezi jednotlivými postavami
  • hodně přímé řeči
  • smyšlené-fiktivní dialogy
  • odkazy na Bibli a starověkou antiku
  • přívlastky, slovní hříčky, metafory a přirovnání
  • próza; místy se vyskytují rýmy, časoměrný verš
  • Kosmas psal tzv. živým jazykem
 
VLIV DÍLA:
Přímo na Kosmase navázal Kanovník vyšehradský a tzv. Mnich sázavský.
O Kosmase se opírali však také další historici, protože je to nejen dílo umělecké, ale i historicky hodnotné...
CITÁT Z KNIHY:
Po vylití potopy a po zmatení lidí, kteří se zlým úmyslem stavěli věž, pokolení lidské, skládající se tehdáž asi z dvaasedmdesáti mužů, bylo za takovou nedovolenou
a nerozvážnou opovážlivost rozptýleno božskou mstou v tolik různých jazykových rodů, kolik bylo hlav mužských. Každý z nich se toulal a prchal, a jsouce daleko široko rozptýleni, bloudili po rozličných krajinách světa, a ač jich den ode dne ubývalo na těle, přibývalo jich mnohonásobně z jeho pokolení do pokolení...
 
 
 
 
 

Za tyto informace a úryvky děkuji stránkám http://www.cesky-jazyk.cz/cjl/

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA