Jdi na obsah Jdi na menu
 


Filip II. a Alexandr Veliký - motivy jejich činů

 

 

 

 

FILIP II. A ALEXANDR VELIKÝ - MOTIVY JEJICH ČINŮ

(Kateřina Svobodová)

 

 Úvod

Abych se propracovala k samotným motivům zásadních činů těchto dvou nezapomenutelných panovníků, chci se pokusit v úvodu nejdříve velice stručně charakterizovat osobnosti obou. Vzhledem k rozsahu práce předesílám, že tyto charakteristiky jsou opravdu velice zjednodušené a zabírají konkrétní oblast, kterou dále rozvíjím.
Alexandr Veliký se proslavil jako veliký vojevůdce. Proslavil se uplatňováním svých promyšlených vojenských taktik. I proto zde uvedu několik nejvýznamnějších bitev a pokusím se (opět jednoduše) vystihnout to, proč byl vlastně Alexandr tak výjimečný. Všechny jím vedené bitvy rozhodně nebyly stejné – co bitva, to jiný přístup, jiný plán a jiná strategie.
Ve své první seminární práci uvádím i další zajímavosti, které se týkají Alexandra. Mimo jiné se jedná i o jeho počiny na poli kulturního přínosu.
Alexandr byl skutečným dobyvatelem, a proto zde padne i zmínka o územích, jež tento velikán dokázal získat.
Mým záměrem je zmínit různé střípky z mozaiky životů obou panovníků (z různých úhlů pohledů a časových rovin) a jejich poskládáním tak identifikovat to, z čeho pramenila jejich motivace k tomu, aby uskutečnili to, co se jim podařilo.

1 Makedonie a její vzestup

Přesto, že již na území Řecka skončila peloponéská válka (431 – 404 př. n. l.), nebyl v Řecku mír. Řecké státy mezi sebou neustále válčily, což vedlo k tomu, že z jejich mocichtivosti začala těžit zcela jiná strana – Makedonie. Vzestup Makedonie byl skutečně velmi rychlý. Během pár desítek let se z nevýznamného království stala říše, která postupně ovládla většinu tehdejšího světa civilizovaného.
Makedonie byla královstvím na sever od Řecka, nacházela se až za Olympem, kde dle starých bájí sídlili řečtí bohové. Makedonci byli pravděpodobně původně řeckým kmenem, avšak s ostatními Řeky se příliš nestýkali a ubírali se svou vlastní cestou. Udrželi si víru v řecké bohy, ale jazykově se přizpůsobili původnímu thráckému obyvatelstvu, takže jejich řečtina byla jakýmsi dialektem. Na západ od Makedonie se rozkládala země Ilyrů, na východě bylo území obývané Thráky a na jih od Makedonie byla oblast Thesálie.
Už jen kvůli jazyku - nedokonalé řečtině se Řekové dívali na Makedonce ne moc přívětivě. Přesto se dá ale tvrdit, že jejich postoj zřejmě nebyl tak tragický, poněvadž od roku 496 př. n. l. se Makedonci mohli účastnit olympijských her.

2 Profil Filipa II. Makedonského

Filip II. Makedonský se narodil v roce382 př. n. l. a zemřel roku 336 př. n. l. Jeho vláda trvala 23 let (359 až 336 př. n. l.), Filip nastoupil na trůn po smrti svého bratra Perdikkáse III., jenž padl v boji s Ilyry. Jeho otcem byl král Amyntas III. a jeho matkou krásná Eurydiké. Filip se oženil s Olympias, se kterou měl syna Alexandra. Filip se později oženil ještě s Kleopatrou.
Mezi Filipovy klíčové vlastnosti patřila: ctižádostivost, prudkost, krutost, až nezdravé sebevědomí, cílevědomost, vznětlivost, ale také statečnost. Filip s oblibou používal úsloví: „Zlatem naložený osel pronikne i do nejmocnější pevnosti.“
Nejznámější řecký řečník Démosthenés v jednom ze svých proslovů proti Filipovi pronesl: „Nejenže není Řek a nemá s Řeky nic společného, ale není to ani barbar pocházející ze země, o které lze hovořit s úctou, nýbrž je to ničema z Makedonie, kde nebývalo možné ani koupit pořádného otroka.“
Z uvedených osobnostních vlastností je zřejmé, že útoky proti své osobnosti Filipa jen posilovaly v jeho činech a naplnění jeho idejí. Jednou z jeho předností bylo zcela jistě jít za naplněním svých vizí. K tomu mu mimo jiné měla dopomoci reforma armády, kterou úspěšně provedl.
reformy v armádě provedené Filipem:
těžká jízda = hetairoi (králova družina) → elitní síla vojska
těžkooděnci = pezhetairoi → falanga (bitevní řada; sevřená formace pěchoty o šestnácti řadách, z nichž každá měla šestnáct mužů vyzbrojených štíty, krátkými meči a až sedm metrů dlouhými kopími = sarissami; inspiroval se Thébami)1
lehká pěchota = hypaspistas → chránila zranitelné boky falangy vyzbrojená meči a oštěpy
žoldnéřské jednotky - najmutí vojáci, kteří bojovali za „žold“, jedná se tedy o vojenské profesionály, jak je vlastně známe i nyní
Díky reformám v armádě vznikl větší prostor pro manévrování s vojskem během bitvy, a tak se zvýšila celková efektivita boje Makedonců proti nepříteli.
Filip II. jakoby chtěl pomstít svého bratra, když rozdrtil Ilyry. Poté se vydal do Thrákie. V roce 357 př. n. l. dobyl Amfipolis, kde se zmocnil zlatých dolů a vybudoval město Filippy. Postupně si podmanil celý Soluňský záliv. V roce 346 př. n. l. donutil Filippos přijmout Athény Filokratův mír, který fakticky potvrzoval ovládnutí středního Řecka Makedonci.
Filipově smrti předcházely zajímavé a zvláštní okolnosti. Filipova manželka královi nikdy neodpustila jeho milostné úlety (obzvláště s krásnou Kleopatrou), a tak vyprovokovala Pausania (králův homosexuální přítel) k tomu, aby Filipa zavraždil. Pausanius svůj čin vykonal u divadla v Pelle. V okamžiku, kdy Filip do divadla vstupoval, zasadil mu jeho přítel několik bodných ran keltským nožem.


3 Alexandr Veliký
3.1 Profil Alexandra Velikého


Alexandr Veliký se narodil v červenci roku 356 př. n. l. v Pelle. Jeho úmrtí je datováno na červen 323 př. n. l., kdy Alexandr naposled vydechl v Babylónu.
Alexandr nastoupil na trůn roku 336 př. n. l. a vládl až do své smrti (323 př. n. l.). Jeho otcem byl Filip II. Makedonský a jeho matkou žárlivá Olympias. Alexandrovou manželkou se stala Róxana, s níž měl později i syna Alexandra. Další manželkou Alexandra se stala Stateira (dcera Dáreia III.).
O Alexandrovi je známo, že byl: velmi inteligentní, moudrý, ctižádostivý, chytrý, nelítostný, sebevědomý, krvelačný, krutý a v neposlední řadě také pohledný muž. Byl fyzicky velice zdatný. Když mu bylo navrženo, aby se zúčastnil olympijských her, tak údajně prohlásil, že by se účastnil pouze v případě, kdyby soutěžili jen synové králů. O fyzické zdatnosti a odvaze Alexandra vypovídá i fakt, že dokázal velmi brzy zkrotit, svého nejoblíbenějšího koně Bukefala. Tento kůň pocházel od jistého Filoneikose, který prodal koně králi Filipovi II. Nikdo jej pak ale neuměl zkrotit. Nikdo, až na Alexandra, který následně Bukefala dostal za svůj čin od svého otce darem.
Alexandrovi se dostalo i velmi kvalitního vzdělání a vychování. Nejprve jej vychovávala matka (Alexandr jí byl velmi oddaný), od třinácti let pak Alexandra dostal na starost Aristoteles (Alexandr byl po dobu tří let vzděláván ve městě Miezu, přičemž byl kladen důraz zejména na múzické, přírodní a politické vědy – Aristoteles dokonce pro Alexandra napsal spis „O království“).
Byl Alexandr homosexuál? Dějepisec Plútarchos (46 až 127 n. l.) tvrdil, že do svých 23 let neměl Alexandr pohlavní styk. Teprve na naléhání svých spolubojovníků si vybral jednu z perských zajatkyň – Barsiné. Jeho ženou se později stala Róxana, kterou si však vzal čistě z politických důvodů (byla dcerou perského velmože). S Róxanou Alexandr zplodil svého syna Alexandra. Roku 324 př. n. l. zemřel jeho dobrý přítel Héfaistión. Veliký Alexandr prý doslova šílel smutkem. Lékaře, jenž o jeho přítele pečoval, nechal ukřižovat, zakázal hrát na hudební nástroje, přikázal ostříhat koním hřívy a na hrobě Héfaistióna dal postavit vysoký památník z ryzího zlata.


3.2 Okolnosti narození Alexandra

Praví se, že v den Alexandrova narození dostal jeho otec Filippos hned tři dobré zprávy. Jeho vojevůdce Parmenión porazil Ilyry, Filipův kůň zvítězil na olympijských hrách
a poslední skvělou zprávou pro Filipa bylo, že jeho žena Olympias porodila syna.
Další pověst však říká, že ve stejný den Alexandrova narození vyhořel Artemidin chrám v Efesu (jeden ze sedmi divů světa). Artemis byla totiž bohyní lovů a porodů. Tvrdilo se, že nechala svůj skvostný chrám vyhořet, když byla zrovna u porodu tak velikého muže, kterým byl Alexandr.

3.3 Opilý otec málem zavraždil svého syna

Alexandr se tehdy ocitl na prahu života a smrti - na svatbě svého otce s novou makedonskou královnou Kleopatrou. Při svatební hostině se opil „bodyguard“ novomanželky, který popřál Kleopatře, aby porodila dědice makedonského trůnu. Tato slova si nenechal ovšem líbit samotný Alexandr, který vyvolal potyčku, do níž zasáhl
i jeho otec, Filip. Vytasil svůj meč a bezhlavě se hnal směrem k Alexandrovi. Naštěstí ale zakopl a dokonce na chvíli ztratil vědomí. Co by se tak asi stalo, kdyby zběsilý Filip nezakopl?

3.4 Kulturní přínos Alexandra

Král Makedonie na svých mnohých cestách zakládal města. Založil jich na sedmdesát, přičemž tato se stala i centry obchodu. Některá z nich existují dodnes: Kandahár v Afghánistánu, Bela v Pákistánu nebo Alexandrie v Egyptě.
Alexandr také zavedl jednotnou měnu, tudíž se mohl dobře rozvíjet obchod.
S lehkou nadsázkou se dá říci, že Alexandr zapříčinil také míšení kultur a náboženství. Například pořádáním hromadné svatby svých druhů s příslušníky jiných národností – stvoření tzv. helénistické kultury.3
Za vlády Alexandra se stala řečtina nejdůležitějším jazykem. Byl to on, kdo se zasadil o rozvoj přírodních věd. Mezi alexandrijské vědce patřil i známý Archimédés, dále Eratosthenés, který se zapsal do historie přesným stanovením obvodu Zeměa jehož výpočty se staly základem pro nový kalendář, jež později v Římě zavedl Caesar.

3.5 Ve zlatém jako Achilles

Alexandr ještě před svými výboji uskutečnil cestu do Tróje, kde navštívil chrám bohyně Athény. Zde si vyzvedl zbroj, kterou podle tradice nosil hrdina Achilles. Alexandr v chrámu zanechal svou původní zbroj, aby odešel ve zbroji zlaté…

3.6 Uzel

Alexandr se při tažení Malou Asií zastavil v Gordiu (město asi 80 km od Ankary), v jehož paláci jej zaujal posvátný vůz (prý patřil králi Midasovi). Vůz byl však lýkovým provazem připoután velmi složitým uzlem. Ten, kdo by uzel rozvázal, měl by se stát pánem Asie. Alexandr si příliš nelámal hlavu a uzel svým mečem přeťal. V cestě stát se pánem Asie mu nyní již překážel pouze Dareios III., který podle některých pramenů shromáždil na boj s Alexandrem kolem 600 000 bojovníků!

3.7 Přes odpor vládcem Řecka

V devatenácti letech nastoupil na trůn a pochopitelně chtělihned všechny přesvědčit, že je minimálně tak dobrý, jako jeho otec. Po Filipově smrti se od Makedonie nenápadně vzdálili Thrákové. V tu dobu se Alexandr nejprve nepříliš čestnými způsoby (politickými vraždami) zbavil všech nepřátel u dvora a nato se chystal tvrdě zakročit proti Thrákům. Thrákové byli v boji nebezpeční svou vozovou hradbou, kterou plně naloženou spouštěli z kopců na protivníkovi pěšáky. Alexandr o této taktice věděl a před střetnutím dal svým svěřencům rozkaz, aby ze svých štítů vytvořili ochranný kryt. Jeho plán bez chyby vyšel. Thrákové byli poraženi a byli donuceni podepsat s Makedonci mírovou smlouvu. Ze severu byla říše Alexandra zajištěna.
Na jihu však řečnil Démosthenés, který pobízel Řeky ke vzpouře proti Alexandrovi. Alexandr bleskově vtrhl do Řecka. V Thébách (roku 335 př. n. l.) nechal Alexandr povraždit 6 000 lidí a 30 000 zajatců prodal do otroctví. Alexandr chtěl to samé provést Athénám. Vyděšení Athéňané žádali o milost. Alexandr jim vyhověl a svolal Korinthský sněm, kde bylo potvrzeno, že Alexandr byl jmenován novým vojevůdcem spojeneckého tažení proti Persii.

3.8 Dokonalá příprava

V roce 335 př. n. l. Alexandr shromažďoval vojáky. Při vzniku armády nezapomněl na experty, například na stavby obléhacích strojů, dále historiky, filozofy a podobně. Podle Plútarcha mělo vojsko Alexandra až 43 000 pěšáků a 5 000 jezdců.
Alexandr myslel v časové linii, tedy nejen na dobu přítomnou, ale i budoucí. Tedy na dobu, kdy nebude ve své říši přítomen. Pro tuto variantu vládou pověřil Antipatra, svého věrného velitele.
Na jaře roku 334 př. n. l. se konečně Alexandr se svou družinou vydává na cestu dlouhou takřka 40 000 kilometrů.


4 Nejvýznamnější bitvy

· Bitva u Chairóneie, 338 př. n. l.
· Bitva u Gráníku, 334 př. n. l.
· Bitva u Issu, 333 př. n. l.
· Bitva u Gaugamél, 331 př. n. l.

…výsledky všech těchto bitev? Vítězství Makedonie! Jak je možné, že Alexandr dokázal ve všech důležitých bitvách uspět? Dokonalá taktika…
Alexandr i jeho otec navíc využívali ve svých vojenských kampaních katapult. Měl mohutnou dřevěnou konstrukci. Pružiny byly vytvořeny ze stočených vlasů nebo střev. Kameny se vrhaly tak, že se napjaté a upevněné pružiny uvolnily. 4

4.1 Bitva u Chairóneie - stručný přehled

Tato bitva proběhla roku 338 př. n. l. u Chairóneie (Boiótie – provincie ve středním Řecku). Proti sobě stála Makedonie a Théby s pomocí Athén. Síla Makedonie je odhadována asi na 32 000 mužů, strana soupeře byla v přesile. Jejich armáda měla asi 35 000 mužů. Zvítězila však Makedonie, která chtěla ovládnout Řecko. Mezi důležité (ne-li nejdůležitější) osobnosti této bitvy jsou řazeni Filip II. se svým synem Alexandrem Velikým.
Průběh bitvy byl po celou dobu nerozhodný. Filip II. však nečekaně ustoupil (spekuluje se, zda úmyslně nebo pod nátlakem nepřítele). Tímto krokem však zcela narušil řeckou linii. V tu chvíli se dostává na Alexandra a jeho těžkou jízdu. Vyjíždí z levého křídla
a proniká do nepřátelské linie. Filip II. poté zavelel k tvrdšímu náporu a donutil tak druhou stranu k ústupu. Thébští bojovníci byli nakonec obklíčeni a poraženi (dokonce i do té doby neporazitelný Svatý oddíl).

4.2 Bitva u Gráníku – stručný přehled

Bitva proběhla v roce 334 př. n. l. u Gráníku (řeka, Malá Asie). Utkaly se proti sobě armády Makedonie a jejich spojenců proti Persii. Síla Makedonie je odhadována asi na 35 000 mužů a síla Persie na 33 000 mužů. Vítězem se stala opět Makedonie, která si kladla za cíl „osvobození“ řeckých obcí v Malé Asii, čímž by měla snazší další tažení směrem na východ. Důležitými osobnostmi této bitvy byli Alexandr Veliký a na straně druhé Memnón.
Původní plán perského žoldnéře z Rhodu Memnóna nebyl přijat – navrhoval „taktiku spálené země“. Peršané tedy nakonec rozmístili své vojáky na kopci u břehu řeky, kde byla bahnitá půda. Vycházeli z předpokladu, že tak zamezí makedonskému útoku. Navíc blízké Marmarské moře mělo Makedoncům znemožnit jakékoli obejití tohoto perského rozestavení. Alexandr vedl své vojsko proti perskému od Dardanel na jih. Sám považoval postavení Persie za nerozumné. Překročil řeku proti proudu a na nepřátele zaútočil, zatímco zbytek jízdy zůstal u pěchoty. Ve středu linie měl již Alexandr rozmístěnou těžkou pěchotu. Makedonci nejprve útočili zleva (velitel Parmenion) s využitím své jízdy a lehké pěchoty. Peršané okamžitě posílili napadenou stranu, díky čemuž Makedonce zatlačili zpět. Alexandr v čele jízdy v klínové formaci v tuto chvíli proniká do středu perské sestavy. Peršané zahájili protiútok jízdy, kterou tvořili šlechtici. Nastal boj na život a na smrt. Alexandra před jistou smrtí, kdy byl omráčen sekerou, zachránil Kleitos. Jízda Makedonie poté zatlačovala Peršany zleva, protože ještě stále byli zaměstnáni levou stranou linie Makedonců. Nyní se proti sobě postavili pěšáci makedonské armády proti pěšákům perským. Makedonští pěšáci měli značnou převahu, a proto se raději křídla perské jízdy dala na útěk. Zanedlouho je následovali
i zbylí perští pěšáci.



4.3 Bitva u Issu - stručný přehled

Bitva se odehrála v roce 333 př. n. l. u Issu (u ústí řeky Pinaros, dnešní Turecko). I zde soupeřila Makedonie proti Persii. Síla Makedonie byla asi 30 000 mužů, vojsko Persie měla značnou převahu – prý 85 000 mužů. Přesto opět zvítězila Makedonie, která díky tomu ovládla západ Asie a mohla pokračovat dál na východ ve svém tažení a rozšiřovat říši Alexandra. Celá bitva může být také chápána jako pomsta Řecka Persii (ovládnutí Athén Peršany; bitva u Thermopyl roku 480 př. n. l.) Mezi významné osobnosti této bitvy patří: Alexandr Veliký, Parmenion a Dareios III.
Makedonci již při pochodu na bojiště rozvíjeli svou válečnou formaci. Alexandr se postavil na pravou stranu armády společně se svou jízdou. Odsud také jako první vyrazil a během střetů rozdával rozkazy. Uprostřed makedonské sestavy převládala pěchota. Alexandr se svou jízdou zaútočil na linii samotného Dareia. Makedonská pěchota napadla střed Peršanů. Alexandr se statečně probíjel co nejblíže k Dareiovi, přičemž byl raněn do stehna. Jakmile se Alexandr dostal do bezprostřední blízkosti perského krále, vyvolalo to v Dareiovistrach.Obrátilsvůj válečný vůz a z bojitě prchl. Jeho vojáci ještě nějakou dobu setrvali v boji, avšak úprk jejich velitele jim bere odvahu a následně také prchají. Makedonci nedali Peršanům nic zadarmo a svého nepřítele pronásledovali a hromadně pobíjeli. Alexandr získává bohatou kořist: královský stan, který je plný zlatých předmětů, 3000 talentů – plat pro žoldnéře. Dokonce také perskou královnu a dvě dcery Dareia.
A celkový důsledek pro Peršany? Perská nadvláda se v tuto dobu hroutí. Fénická města na pobřeží Asie se vzdávají Alexandrovi. Armáda Alexandra postupuje Sýrií. Dareios se na Alexandra obrací s dopisem, ve kterém mu vřele nabízí spojenectví, přátelství, zlato, území a ruku jedné ze svých dcer. Žádá tak navrácení své manželky a dětí. Alexandr Dareia razantně odmítá.
Makedonie se bez boje zmocňuje Egypta, kde se Alexandr nechává prohlásit faraonem. Zde je vítán jako osvoboditel. Na pobřeží Středozemního moře zakládá významný přístav, který nese jeho jméno – Alexandrie. Z Egypta se přímo vydává na cestu do středu Perské říše.


4.4 Bitva u Gaugamél (Arbely) - stručný přehled

Bitva proběhla roku 331 př. n. l. u Gaugamél (západní břeh Tigridu, dnešní Irák). Proti sobě stála Makedonie a Persie.
Síla Makedonie byla odhadnuta asi na 50 000 mužů. Síla Persie až na 250 000 mužů. Dareios vybudoval novou silnou armádu, kterou mimo jiné tvořila i bojovná jízda středoasijských kmenů - Indové s válečnými slony a skythští lučištníci na koních. Celková bilance: 40 000 jezdců, 200 000 pěšáků, 200 bojových vozů a 15 válečných slonů… A vítěz? Opět Makedonie, která tak získala samotný střed Persie a v podstatě ovládla celou tehdejší Asii! Mezi důležité osobnosti této bitvy patří: Alexandr Veliký, Parmenion, Dareios III. a (zrádce) Béssos.
Alexandr je zprvuzděšen perskou přesilou, kterou spatřil rozloženou na pláni široké několik kilometrů. Parmenion vybízí Alexandra, aby ihned zaútočil, ten však jeho radu odmítá. Své unavené vojáky nechal vyspat a odpočinout. Peršané mezitím celou noc vyčkávali marně svého nepřítele.
Alexandr si uvědomoval svou nevýhodu početního rázu. Levé křídlo tedy svěřil věrnému Parmeniovi a zbytek armády na pravém křídle (falanga5, jízdu a těžkooděnce) si bere na starost sám. Velice se obával perských bojových vozů, a tak před své pravé křídlo postavil ještě lehkou pěchotu jako ochranu před těmito vozy. Navíc, aby nemohl být obklíčen, staví na obě křídla ještě záložní žoldnéřské jízdy a pomocné pěchoty.
Dareios je znechucen Alexandrovým manévrem a okamžitě nařizuje Béssovi, který vede jízdu, aby zaútočil na Alexandrovo pravé křídlo. Útok vypadal děsivě. Makedonci utrpěli četné ztráty. Do pohybu se poté dávají i bojové vozy, ale tento atak Alexandr řeší vysunutím lučištníků a kopitníků. Koně a vojáci, kteří vévodí vozům tak umírají dříve, než se vůbec přiblíží k falangám.
Poté nastoupila hlavní perská jízda k útoku. Alexandr si nechává přivést svého koně Bucefala a oblečen ve zlaté zbroji vyčkává na vznik trhliny v perské linii. Alexandrovi se čekání vyplatilo a počal postupovat vstříc Dareiovi a jeho královské gardě.
Dareios při pohledu na Alexandra a jeho jezdce propadá panice. Pokouší se rozjet svůj vůz, ale ten je zaklíněn. Dareios tedy naskakuje na nejbližšího koně a znovu prchá. Alexandrovi je znemožněno perského „statečného“ krále pronásledovat perskou gardou.
Makedonci poté doslova a do písmene rozprášili střed perské armády. Poslední zbytky Peršanů se také dávají na útěk. Peršané zanechávají na bojišti obrovské ztráty.
Osud Dareia je v tuto chvíli jasný. Pád. Vrací se do Persie, kde jen přihlíží, jak se jeho moc a říše hroutí. Později je zrazen a stává se zajatcem. Alexandr se snažil jít po jeho stopách. Dareios byl však zabit dříve, než stačil Alexandr jednat. Alexandr se až nyní, po Dareiově smrti, považuje za absolutního vítěze. Vydává se do Persepole, kde je pohřben se všemi poctami poslední vladař z perské dynastie Achaimenovců. V Persepoli se Alexandr těšil další obrovské kořisti. Pro své vojáky zde uspořádal velikou hostinu. Poté, (v podnapilém stavu), dává rozkaz vypálit palác perských králů. Sám hází první pochodeň.

5 Návrat krále

Vrcholem Alexandrova tažení bylo dosažení řeky Hyfasis (v dnešním Pákistánu). Zde se však Alexandrova družina začíná bouřit. Za dlouhých osm a půl let překonala asi 18 000 kilometrů téměř pěšky. Počasí je navíc velmi nehostinné, Alexandr tedy velí k ústupu.
Při cestě zpět k Indickému oceánu je Alexandr vážně raněn. Přesto se do perských Sus vrací ve velkém stylu. Jako samotný bůh Dionýsos jede v čele své armády ve voze taženém osmi koňmi. Následují bujaré oslavy, kdy se pije po dobu sedmi dní a nocí víno.
Krátce po zorganizování své velkolepé říše, tvořenou Makedonci, Řeky, Peršany, Armény, Egypťany a dalšími národy, Alexandr spřádá plány na ovládnutí celého Arabského poloostrova. Nechá stavět loďstvo pro prozkoumání Rudého moře a Perského zálivu. Touha po objevení nového a neznámého jej hnala stále dál a dál.


6 Smrt Alexandra

Na začátku roku 323 př. n. l. je Alexandrova armáda připravena vydat se z Babylonu. K tažení však už nedochází. Král ulehá s vysokými horečkami. Vojáci chodí tiše jeden za druhým do Alexandrovy ložnice, aby vzdali svému králi hold. Alexandr již sotva pohne očima. Při západu slunce, 13. června, umírá.
Nad Alexandrovou smrtí visí do dneška spousta otazníků. Nemoc, či dokonce vražda?

7 Alexandrovo dědictví

Mohutná říše Alexandra, která sahala od balkánských hor až po povodí Indu, si po krvavých bojích rozdělují generálové Alexandra. Antigonos se zmocnil Řecka a Makedonie, Ptolemaios Egypta a Seleukos Sýrie a východních části říše.
Třináct let po smrti Alexandra jsou jeho manželka Róxana a syn Alexandr brutálně zavražděni. Pro ně žádné dědictví nezbylo, a tak byli odstraněni.

8 Následoval i po smrti Alexandr své vzory?

Na Alexandrovu vnímavou mysl silně působily pověsti o jeho původu. Z otcovy strany pocházel totiž dle legendy od samého Hérakla, který byl největším hrdinou řecké mytologie a kterého mu jeho první učitel Anaximenés z Lampsaku líčil v duchu velkého dobrodince lidstva, jenž vykonával nadlidské úkoly jen pro záchranu a dobro lidí.
Daleko mocněji se však Alexandr dával unášet příkladem svého druhého mytického předka, kterým nebyl nikdo menší než Achilleus. To proto, že Olympias odvozovala svůj původ z rodu Aikovců. Obraz mladého hrdiny, nejodvážnějšího reka trojské války, silně vzrušoval představivost malého Alexandra. Stal se jeho vzorem a již v deseti letech uměl zpaměti recitovat dlouhé pasáže z Iliady věnované líčení Achilleových skutků. 6
Dostal se tedy i Alexandr do stejného nebe jako veliký Achilles či Hérakles?

Závěr

Co tedy vedlo Alexandra Velikého a Filipa II. k jejich činům… Jaká byla jejich motivace?
Podle mého názoru byli oba tito muži velmi silné a sebevědomé osobnosti. Jejich motivací bylo získat slávu, uznání, nová území a nesmrtelnost. Povedlo se jim vše.
A můj názor na tyto panovníky? Filip u mě není příliš oblíbená osobnost. Je to i proto, že o Filipovi jsem se dočetla a dozvěděla tolik negativních věcí, přičemž jeho úspěchy nebyly zdaleka tak veliké jako úspěchy Alexandra. Filipova prudká povaha, namyšlenost, touha po moci a bohatství u mě vyvolala pocit, který vysvětluje motivaci tohoto pána. Praví se, že když se dva hádají - třetí se směje. Přesně tohle tvrzení mě napadá směrem k Filipovi. Byl tím třetím, kdo se smál. Ve správnou chvíli, kdy měl udeřit - udeřil. Chopil se své šance a Makedonie stoupala vzhůru. Filip se hnal za mocí, slávou, penězi a krásnými ženami. A protože odvážným štěstí přeje, i jemu bylo nějakou dobu přáno…
Alexandr? Ten mě velmi zaujal. Ovšem i Alexandra lze vnímat z několika pohledů. Ten první by mohl být takový, že byl prostě geniálním vojevůdcem i státníkem, pozorným studentem toužícím po poznání nového, člověk se všemi ctnostmi či ideální typ křesťanského rytíře.
Z jiného úhlu pohledu by se však mohlo jevit, že se jednalo o člověka až nezdravě sebevědomého, sobeckého muže, který touží taktéž po moci a slávě. Namísto dokonalé taktiky a připravenosti Alexandra na bitvy bychom mohly třeba i koketovat s ideou, že jeho úspěchy byly jen dokonalou souhrou štěstí a náhody.
Já se však přikláním k té verzi první. Líbí se mi, když má člověk nějaký vzor, ke kterému s úctou vzhlíží. A vzory Alexandr měl. Jeho vojenské úspěchy obdivuji. Nikdy se nevzdával, dokázal své vojsko motivovat, vést do boje v čele se vší statečností, byl pro ně tím správným příkladem.
Má první seminární práce je tímto u konce. Myslím si, že jsem se dozvěděla mnoho nových informací o dvou velikánech, o době, ve které žili, již mám také představu o průběhu bitev vedených Alexandrem a jeho otcem Filipem. Líbí se mi, že jsem zjistila pár zajímavostí, které si už navždy zapamatuji. Tvoření této seminární práce pro mě bylo velmi přínosné.

Citace

1 VAVŘÍNEK, Vladimír: Alexandr Veliký, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1967

2 DAVIDSONOVÁ, Marie-Thérese: Po stopách Alexandra Velikého, Knižní klub,
Praha, 2005

3 OLIVA, Pavel: Svět Helénismu, ARISTA, Praha, 2001

4 DAVIDSONOVÁ, Marie-Thérese: Po stopách Alexandra Velikého, Knižní klub,
Praha, 2005

5 MARTELLOVÁ, Hazel Mary: Svět ve starověku, FRAGMENT, 1998

6 VAVŘÍNEK, Vladimír: Alexandr Veliký, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1967,
s. 12

Bibliografie

VAVŘÍNEK, Vladimír: Alexandr Veliký, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1967


MARTELLOVÁ, Hazel Mary: Svět ve starověku, FRAGMENT, 1998. ISBN 80-7200-227-9

DAVIDSONOVÁ, Marie-Thérese: Po stopách Alexandra Velikého, Knižní klub, Praha, 2005. ISBN 80-242-1371-0

OLIVA, Pavel: Svět Helénismu, ARISTA, Praha, 2001. ISBN 80-86410-09-9

VOLNÝ, Zdeněk a kol. Toulky minulostí světa 2: Zlatá éra dějin: starověké Řecko. 1. vydání Praha: Baronet a VIA FACTI, 2000. ISNB 80-238-5708-8









 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA