Cestování a dovolená za komunismu
Cestování a dovolená za komunismu
(Karolína Svobodová)
ÚVOD
Pro ročníkovou práci jsem si vybrala téma cestování a dovolená. Hned s tím musím dodat jakýsi podtitul: v dobách komunismu. Jelikož patřím mezi ty, kteří již nepoznali období komunismu, musela jsem využít patřičné množství zdrojů, aby práce nabyla objektivnějšího rázu. Velmi praktickým „zdrojem“ se stala má babička, která ona léta zažila, a tak může vyprávět.
Kromě jedinečného zdroje v podobě pamětníka jsem zavítala do knihoven, kde jsem si vypůjčila řadu odborných publikací. Internet jsem využila především ke zhlédnutí dokumentů, ve kterých jsem poznávala životy a osudy lidí, kteří éru komunismu zažili.
Abych ale nastínila prostředí a atmosféru komunistické doby, nejprve jsem zjistila, co se skrývá pod pojmem normalizace.
V další části mé práce jsem kompilovala. Zaznamenala a dala jsem dohromady informace, které jsou již někde zaznamenané, můžeme je naleznout jak v knihách, tak i na internetu.
V poslední části ročníkové práce jsem teorii spojila s praxí a vyvodila závěr.
1. NORMALIZACE
1.1 Vymezení pojmu
Normalizace je období zmrazení demokratizačního procesu v Československu. Normalizace je pojmenování pro čistky v komunistické straně. Normalizace se projevila propouštěním lidí ze zaměstnání, obnovením cenzury, zrušením mnoha zájmových a politických sdružení a organizací. Normalizace zavedla represivní opatření po násilném potlačení Pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy.
Vztahy ve společnosti měly být vráceny k „normálním“ komunistickým poměrům.
Komunistický režim pracoval pomocí hrozeb, tlaků, soustavného zpochybňování a očerňování jinak smýšlejících lidí, tzv. nepřátel režimu. Normalizaci můžeme chápat jako období neutěšeného ekonomického vývoje, devastace životního prostředí, úpadku pracovní morálky.
Normalizace byla velmi neklidným obdobím, obdobím nejistoty a strachu. KSČ obnovila v normalizaci také své postavení, kontrolovala všechny občany, včetně svým členů.
1.2 Časové vymezení normalizace
Normalizace následovala po období invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Normalizace skončila až roku 1989, kdy u nás proběhla sametová revoluce. Komunisté se téhož roku vzdali nároků na faktickou politickou moc.
1.3 Náhledy na normalizaci
Nejvyšším dozorčím nad Československem byl Svaz sovětských socialistických republik (SSSR). Československo plnilo rozkazy vyslané ze SSSR, muselo poslouchat. Reformy, které se v Československu provedly během „přednormalizačního“ období, byly zastaveny. V řadách Komunistické strany Československa došlo k tzv. prověrkám. Opět byla zavedena cenzura, propaganda KSČ. Hospodářství bylo plánované, neefektivní. Československo (totalitní stát) bylo závislé i z hlediska obchodu na Sovětském svazu. Byly zrušeny organizace (Junák), zakázány časopisy (Listy). Ludvíka Svobodu vystřídal v prezidentské funkci Gustáv Husák, kterého SSSR uvítal s otevřenou náručí. Občané byli neustále pod tlakem, byla kontrolována jejich každodenní činnost. Na druhé straně se občané Československa účastnili prvomájových průvodů, spartakiád. Jaký byl tehdejší náhled na normalizaci? Komunisté samozřejmě nebyli proti. A masy nespokojených lidí? Jejich názor přece nebyl důležitý, natož pak rozhodující. Můj názor na normalizaci? Rozhodně negativní. Lidé žili v absolutní nejistotě, strachu. Žili ze dne na den. Buď poslouchali režim, nebo bylo zle. Lidé nemohli otevřeně říct svůj názor, svobodně cestovat, volit. Zkrátka nemohli žít naplno.
2. Cestování a dovolená za komunismu - kompilace
2.1 Omezené cestování
Cestovat z tehdejší Československé socialistické republiky, která patřila do východního bloku na západ (do západního bloku), nebylo vůbec jednoduché. Od roku 1948 prakticky až do roku 1989 byly velmi omezené možnosti vycestování.
2.2 Cestování v rámci zemí socialistického tábora
V předchozím odstavci je zmíněno, že se na západ cestovalo ztěžka. Avšak cestovat v rámci zemí socialistického tábora se mohlo celkem bez komplikací. Nyní pouze pro pořádek uvádím státy, které spadaly pod země socialistického tábora. Albánská socialistická republika, Bulharská lidová republika, Československé socialistická republika, Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika, Jugoslávská socialistická federativní republika, Kuba, Maďarská lidová republika, Mongolská socialistická republika, Německá demokratická republika, Polská lidová republika, Rumunská socialistická republika, Sovětský svaz (Svaz sovětských socialistických republik), Vietnam. Podmínkou pro vycestování mezi těmito státy byl ale samozřejmě platný cestovní pas.
2.3 Z východu na západ
Pokud chtěl někdo z východního bloku odjet na západ, musel se obrnit trpělivostí. Od banky musel obdržet devizový příslib, který ovšem nedostal jen tak někdo. Kromě čekání na devizový příslib byla pro vycestování nutná vývozní doložka, což byl zdlouhavý byrokratický proces. Rozhodující slovo ovšem vyřkl výbor KSČ, který na základě povolení z pracoviště a doporučení od zaměstnavatele vycestování buď schválil, nebo zamítl.
Samozřejmě také existoval jiný způsob, jak se dostat za železnou oponu. Nelegálně. Například (ne příliš pohodlná a bezpečná volba) přejít přes hory v Jugoslávii až na západ. Tam byly stavěny uprchlické tábory.
2.4 ROH
Revoluční odborové hnutí (ROH). Většina lidí byla v ROH, členy ROH zastupoval speciální výbor, který projednával jejich požadavky, staral se o zajištění rekreací, vyjednával odměny, např. dovolené do Jugoslávie, SSSR nebo peněžní odměny. Cestovalo se celkem hojně k moři - do Jugoslávie, k Baltu, do Bulharska. Kromě ROH dovolenou zajišťovaly dopravní kanceláře, ČEDOK a CKM (Cestovní kancelář mládeže). V období normalizace také došlo k rozvoji chataření a chalupaření. Lidé odjížděli na venkov nejen relaxovat a odpočívat, ale také pracovat. Přestavovali nemovitosti, starali se o zahrady. Ale hlavně - nestresovali se a byli mezi svými.
3. Cestování a dovolená za komunismu - rozhovor
Na téma cestování a dovolená za komunismu jsem si povídala s mou babičkou, která v této době žila.
Babičko. Na úvod Ti děkuji, že jsi svolila k tomuto malému interview. S tématem mé ročníkové práce jsem Tě seznámila již před časem, když jsem od Tebe dostala svolení, že Tě mohu vyzpovídat. Dostávám se tedy konečně k vlastnímu rozhovoru, který se bude týkat cestování a dovolené za éry komunismu.
1) Na úvod, abych Ti dala čas a Ty sis vybavila onu, pro mě již dávnou dobu, tak se Tě chci zeptat, co to bylo ROH?
Děkuji Ti za čas. ROH bylo Revoluční odborové hnutí - dobrovolné, ve kterém jsme s dědou oba dobrovolně byli. Naše členství mělo spousty výhod, vstoupili jsme tam celkem rádi.
2) Babičko, byla jsi členkou ROH? Pakliže odpovíš ano, můžeš mi prosím upřesnit, co jsi musela udělat proto, abys byla členkou ROH? A měla jsi nějaké stálé povinnosti, pakliže jsi v ROH již byla?
Ano, jak už jsem Ti řekla před chvilkou, já i děda jsme byli zcela dobrovolnými členy ROH. Pro členství jsme nemuseli dělat nic. Stačilo se jednoduše přihlásit. Naší povinností bylo platit roční příspěvek tomuto hnutí, účastnili jsme se pravidelných schůzí spolu s dalšími členy. Pokud bychom měli zájem, který jsme ale s dědou neměli, mohli jsme se ucházet o post předsedy ROH v určité oblasti.
3) Pamatuji si, že jsi mi vyprávěla, že jste s dědou hodně cestovali. Trávili jste dovolenou jen v Československu nebo jste cestovali i do zahraničí? Mohla bys mi říct konkrétně nějaké Vaše oblíbené dovolenkové destinace?
Dovolenou jsme trávili především v Československu, díky našemu členství v ROH jsme měli levnější dovolené, rekreace. V Československu jsme rádi a pravidelně navštěvovali Dobřichovice, rekreační středisko určené především pro rodiny s dětmi. Mimo Československo jsme navštívili stanový tábor v Bulharsku, dokonce letecky. Dokud jsme neměli děti, navštívili jsme i Jugoslávii, kam jsme cestovali vlakem. Užili jsme si spoustu legrace, ubytováni jsme byli také ve stanu, kde jsem dědovi a jeho kamarádovi z chemičky vařila jako barevná.
4) Babi, zajímalo by mě, zda máš nějaké zkušenosti s vyřizováním potřebných dokumentů důležitých pro vycestování mimo hranice Československa. Například s devizovým příslibem.
Devizový příslib vůbec nebyl potřeba, protože jsme s dědou cestovali jenom v rámci zemí socialistického tábora, u kterých komunisti tento příslib nevyžadovali. Takže jsme cestovali bez problémů. Pamatuji se, že jsme si museli vyřídit jen cestovní doložku, což byl jediný potřebný doklad k vycestování. Vyřízení trvalo asi 1 měsíc a dostali jsme k tomu i doporučení od ROH, což byla výhoda, takže vyřízení mohlo trvat i kratší dobu.
5) Babi, jelikož vím, že jste s dědou akční, zajímalo by mě, jestli jste na dovolených měli stanovený pevný program, který naplánovala přímo cestovní kancelář, nebo jste měli radši, když jste si vytvořili svůj vlastní program?
Cestovali jsme pod záštitou ROH, nepotřebovali jsme například ČEDOK. Program jsme měli volný, mohli jsme si dělat naprosto, co jsme jen chtěli. Pamatuji se, že samozřejmě byl k dispozici pro turisty referent, který v případě zájmu sestavil kulturní program, my jsme referenta využili v Bulharsku, kde nám skvěle naplánoval výlety.
6) Babičko, je tu poslední otázka. Zažila jsi někdy hromadnou rozcvičku na dovolených?
Karolínko, hromadnou rozcvičku jsem nikdy nezažila, protože jsem upřednostňovala rodinné rekreace, kde rozcvičky nebývaly.
Babičko, moc Ti děkuji za rozhovor, za Tvůj čas. Myslím, že o Tvém mládí vím už zase o něco víc.
ZÁVĚR
Závěrem bych jen stručně shrnula informace, které jsem získala na základě teorie uváděné v knihách a na internetu - užito v kompilaci a na základě praktické části - rozhovoru. Informace se neliší.
Na západ se cestovalo jen stěží. Avšak v rámci socialistických zemí se (vy)cestovat dalo. Nejoblíbenějšími a nejnavštěvovanějšími turistickými zeměmi byla Jugoslávie, ale lidé také cestovali do Bulharska a Rumunska.
Pakliže se lidé rozhodli za hranice, ať už z jakýchkoliv důvodů, nevycestovat, jezdili na dovolenou (prázdniny) v rámci Československa. Fenoménem této doby bylo též chataření a chalupaření, avšak to je již kapitola sama o sobě.
POUŽITÉ ZDROJE
DUZOSELLE, Jean - Baptiste. Evropa a Evropané. 1. vydání Praha: Fortuna Print, 2002. ISBN 80-7321-022-3
JEŽEK, Vlastimil a kol. Kde domov můj? 72 let Československa. 1. vydání Praha: Nakladatelství evropského kulturního klubu, 1992. ISBN 80-85212-16-1
CÍSAŘ, Čestmír a kol. Socialistické Československo. 1. vydání Praha: Nakladatelství politické literatury, 1962. ISBN 25-149-62
ŠTĚPÁNKOVÁ A., ŠAŠINKA Z. Odmaturuj z dějepisu 2. 1. vydání Brno: DIDAKTIS, 2006. ISBN 80-7358-069-1
TOTALITA.CZ: www.totalita.cz [online]. [cit. 2012-12-07]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/normalizace.php