Jdi na obsah Jdi na menu
 


Protektorát Čechy a Morava, Reinhard Heydrich, atentát a jeho důsledky.

10. 7. 2015

Protektorát Čechy a Morava, Reinhard Heydrich, atentát a jeho důsledky

 

Reinhard Tristan Eugen Heydrich. Kat. Nacista. Prominentní nacista. Ten, jenž zvolil politiku „cukru a biče“.  Ten, jenž byl jedním z mužů, kteří spustili akci „noc dlouhých nožů.“ Neúspěšný námořník. Šermíř. Polyglot. Blízký spolupracovník Heinricha Himmlera. Rezervní pilot Luftwaffe. Vysoký představitel oddílů SS. Generál policie. Šéf RSHA a rovněž SD. Předseda konference ve Wannsee, tedy té, jež byla počátkem soustavného vyvražďování židovského obyvatelstva.  Myslím, že na úvod bychom mohli nějak takto představit osobu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Muže, jenž je spjat se stinnou stránkou dějin, osobně si myslím, že s tou nejtemnější.

Osoba, osud, život, ale rovněž viny Reinharda Heydricha, mě zajímají již velice dlouhou dobu. Jednak proto, že onen muž je zodpovědný za neuvěřitelné množství lidských životů, jež vyhasly, rovněž i jeho vinou, dále proto, že onen muž je neodmyslitelně spjat s Protektorátem Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren), kde od září 1941 zastával funkci zastupujícího říšského protektora po Konstantinu von Neurathovi. Heydrich, jenž byl pověřen vůdcem, měl za úkol zpacifikovat český národ (poněmčit „český ksindl“), jenž byl plný rebelů, na které Konstantin von Neurath nestačil, neboť nebyl, dle představ Hitlera a Himmlera, dost přísný. Neurath byl tedy odklizen, na nacistické poměry, velmi shovívavou cestou. Byl totiž v září 1941 poslán na zdravotní dovolenou a Heydrich mohl začít „úřadovat.“

Zatímco Heydrich si dle pověsti zkoušel v dobrém rozmaru české korunovační klenoty na Hradě, v Londýně již exilová vláda připravovala plán. Operace Anthropoid. Tedy jakýsi nutný plán na provedení atentátu na „nacistické eso“. Nakonec tím „esem“ stal právě Reinhard Heydrich.

Atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha je, troufám si říci, velice omílané a stále živé téma. A společně se zmíněným tématem souvisí stále mnoho otázek. Myslím, že nejčastější zní nějak takto: „Měl atentát na zastupujícího říšského protektora smysl?“ „Splnil atentát svůj účel?“ „Neměl v konečném důsledku samotný atentát více obětí než pouze jednu?“

Americký historik John Gunther o Heydrichovi napsal: „Někdy se říká, že Himmler je toliko zástěnou tohoto mnohem brutálnějšího a nebezpečnějšího muže.“ Heydrich se stal velkým oblíbencem Himmlera, dokonce i sám vůdce zval Heydricha do svého alpského Orlího hnízda...

Heydrich, společně se svou rodinou, manželkou Linou a dětmi, přestěhoval do dolního hradu v Panenských Břežanech. A... Začal jednat. Po svém nástupu do této prestižní funkce, a navíc za podpory a pověření Hitlera, vyhlásil Heydrich stanné právo a ustavil zvláštní Hrdelní soud po dobu 10-14 dnů. Lidový soud odsoudil k trestu smrti ministerského předsedu protektorátní vlády, gen. Aloise Eliáše a pražského primátora Dr. Otakara Klapku, za ilegální styky s exilovou vládou Dr. E. Beneše a za nepřátelské jednání proti Německu. Heydrich nerespektoval protektorátní smlouvu a do úřadů dosazoval Němce, rozpustil Sokol. A státní prezident Emil Hácha? Stal se loutkou. Loutkou, jež plnila reprezentativní úkoly.

Jak jsem již zmínila, s osobou Heydricha bývá často spojováno politika „cukru a biče.“ „Cukr“ spočíval v tom, že Heydrich skutečně zaváděl nějaká sociální opatření, zvláště ve prospěch dělnictva. „Cukr“ tedy uplatnil zjevně dobře, neboť během několika měsíců, tzn. od jeho nástupu až do jara 1942, nebyly zaznamenány žádné sabotáže. Dokonce i komunistická iniciativa byla zlomena, nekomunistické odpor byl jen sotva znatelný. A onen „bič“? Heydrich byl krutovládce. Domnívám se, že takto jej titulovat můžeme -  zcela oprávněně. Byla to právě Heydrichova myšlenka, jež dala podnět pro vznik ghett a koncentračních táborů. Perfektně tak zapadala do plánu konečného řešení židovské otázky. Aby mohlo být konečné řešení skutečně konečné, začaly se plánovat a bohužel i reálně budovat vyhlazovací tábory – Treblinka, Soběbor, Majdanek, Belzce, Osvětim…, které byly spjaty s myšlenkou holocaustu a genocidy celého židovského etnika. Vždyť Heydrich, jeden člověk, možná, že by bylo lepší užít jiný výraz, mohl za smrt 6 milionů Židů! Tedy on konkrétně nevraždil, avšak vrahem byl. Alespoň já Heydricha za vraha skutečně považuji. Nemůžeme se divit, že odpor i odboj (nejen domácí) proti nacistům v protektorátu narůstal. Vždyť český národ měl pocit ohrožení, a to například kvůli častému konání poprav. Netolerantní nacistická okupace vedla k vytvoření ilegálních odbojových organizací, jmenujme alespoň nějaké: Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme, Obrana národa, Ústřední vedení odboje domácího, Sokolská organizace Jindra, KSČ, Aval a další.

SOE čili Special Operstons Executive, česky Oddělení pro zvláštní operace, výkonný operační program, byl vytvořen ve Velké Británii na popud Winstona Churchilla s vizí takovou, že SOE bude na území obsazeném Němci provádět zpravodajskou a sabotážní činnost. Tedy, nacistické Německo oslabí. Oddělení v  hojné míře organizovalo také vysazování československých parašutistů, kteří byli součástí paraskupin. V souvislosti s Heydrichem je zcela na místě uvést paraskupinu, operaci Anthropoid. Jednalo se o parašutistický výsadek vyslaný na území protektorátu z Velké Británie, který byl organizován exilovým Ministerstvem národní obrany. Úkol této skupiny byl již naznačen: provést, nejlépe úspěšně, atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Původní obětí (terčem) atentátu byl Karl Hermann Frank, „Krvavý pes Frank“, SS-Gruppenführer a zároveň velitel policie a říšský sekretář Protektorátu Čechy a Morava. Nakonec Češi (exilová vláda) ale zvolili ještě vyšší kartu, kterou představoval Heydrich. Skupině parašutistů velel Jozef Gabčík. Gabčík, společně s Karlem Svobodou, měli provést atentát. Svoboda se ale během výcviku zranil a byl nahrazen Janem Kubišem. Během října a listopadu 1941 prošli parašutisté speciálním výcvikem, nedaleko Londýna. Když byli vycvičeni, čekali jen na pokyn k vysazení. Termín výsadku byl dvakrát odložen, nakonec se uskutečnil v noci na 29. prosince 1941. Skupina Anthropoid letěla ještě spolu s letci ze skupiny Silver A a Silver B. Tyto skupiny měly rovněž své úkoly, povětšinou zpravodajské.

O přípravě atentátu vědělo 12 lidí. Odlet skupin byl několikrát odložen. Až 28. prosince 1941 vzlétl z anglického letiště Tangmere halifax, kde byly skupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Parašutisté měli být, dle původního plánu, vysazeni u Plzně, nakonec však byli vysazeni u Nehvizd u Prahy. Parašutistům se podařilo navázat kontakty s domácím odbojem (i Sokol jim pomohl), zejména zmíním jméno rodiny, jež stihl za pomoc parašutistům krutý trest... Rodina Moravcova. Atentát bylo samozřejmě potřeba pečlivě naplánovat. Myslím, že ono téma samotného atentátu, tj. jeho nakonec úspěšné provedení, je dosti omílané, proto se celý „příběh“ pokusím vystihnout co nejstručněji a pokusím se spíše celkově zhodnotit důsledky atentátu.

Atentát na Reinharda Heydricha byl spáchán 27. května 1942, v Praze-Libni. Výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš (a patrně rovněž i Josef Valčík) atentát, v konečném důsledku úspěšný, provedli. Původní plán útoku předpokládal, že Gabčík a Kubiš zaútočí na Heydricha poblíž jeho sídla v Panenských Břežanech, ale díky zvýšené ochraně cíle byl plán zamítnut. Náhradním místem pro atentát se tak stala křižovatka v Kobylisích s ostrou zatáčkou ve svahu, která vedla směrem dolů k mostu v Troji. Podle předpokladu zde, zcela nechráněnný, vůz se zastupujícím říšským musel zpomalit, což umožnilo střelbu. Toto místo se také nacházelo dosti daleko od policejních posádek či gestapa. Atentátníci se, již zmíněného dne, setkali v Holešovicí. Atentát provedli, když Heydrich jel ze zámku v Panenských Břežanech na Hrad. Byl to právě Valčík, jenž dal znamení (zrcátkem) zbylým atentátníkům, že vůz je v jejich blízkosti. Gabčík vytáhl samopal, který měl ukrytý pod pláštěm, a snažil se zahájit střelbu na Heydrichův automobil. Ale samopal mu selhal. Heydrich nařídil řidiči vozu, aby okamžitě zastavil a atentátníky zneškodnil pistolí. Kubiš se tedy pokusil hodit na automobil granát, ale neodhadl vzdálenost a minul cíl. Granát explodoval poblíž automobilu, u jeho zadní pneumatiky. Výbuch byl, vysklil dokonce okna projíždějíci tramvaje. Kubiš byl střepy zraněn. Heydrichův řidič Klein začal po Kubišovi střílet, avšak Kubiš z místa atentátu odjel na kole. Strhla se přestřelka mezi Heydrichem a Gabčíkem. Zastupující protektor se po chvíli začal svíjet bolestí a vrátil se zpět ke svému vozu. Heydrich utrpěl vnitřní zranění, po explozi granátu měl zlomené žebro, do těla mu vnikly i části čalounění a koňské žíně, které způsobily otravu krve. Heydrich na následky poranění atentátu podlehl v nemocnici Na Bulovce. Tři atentátníci a další 4 muži byli, na základě udání Karla Čurdy, dopadeni 18. června 1942. Ani jeden nevyvázl živý.

Úspěšné provedení atentátu znamenalo značnou prestiž pro zahraniční vedení odboje, jak řekl Libor Vykoupil: „Budeme-li jen trošku cyničtí, zavraždění zastupujícího říšského protektora splnilo svůj účel, totiž probudilo zájem o československý odboj a podpořilo jeho uznání...“  Avšak domácí odboj byl zcela odříznut od jakýchkoliv akcí, neboť teror, jenž rozpoutali nacisté v protektorátu, byl neúprosný. Řádění okupantů, jež se nezastavilo a nebálo vykonat masové popravy nevinných obětí, bylo pro český národ něco šíleného. Na druhé straně evropské mocnosti, Velká Británie a Francie, odvolaly uznání Mnichovské dohody. Co se týče zahraniční politiky, atentát dal podnět k aktivnímu jednání, avšak nevinnému obyvatelstvu protektoráru přinesl ohromné utrpení (strach, nejistotu...) a Čechům kolikrát nezbývalo nic jiného, než kolaborovat, ačkoliv nacistické názory ani neuznávali. Domnívám se, že atentát odnesli naprosto bezbranní nevinní občané protektorátu, jejich rodiny, příbuzní, lidé, kteří s atentátem „jen“ souhlasili. Represe, které Němci v protektorátu prováděli v období tzv. heydrichiády (druhé heydrichiády), tedy období po smrti Heydricha a období nacistické odplaty za smrt Heydricha, si jen stěží dovedu představit. Hromadné popravy, šikana, bití, teror, likvidace vesnic, stanná práva, výhružky, transporty do koncentračních táborů, Lidice, Ležáky... Nejen na 7 statečných, ale na všechny lidi, kteří se pokusili jednat a zastavit (zpomalit, překazit) nacistický teror, jsem neskonale vděčná.

 

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

PANNWITZ, Heinz. Pannwitzova zpráva: BVD Praha, 2011. ISBN 978-80-87090-48-0

FIDLER, Jiří. Atentát 1942. 1. vydání Brno: Jota military, 2002. ISBN 80-7217-177-1

LIŠKA, Vladimír. Protektorát – éra hákového kříže. 1. vydání Olomouc: Fontána, 2010. ISBN 978-80-7336-584-4

FRAJDL, Jiří. Protektorát Čechy a Morava 1939-1945. 1. vydání Moravská Třebová: Diatext, 1993. Č. inv. 322153

ČVANČARA, Jaroslav. Akce atentát. 1. vydání Praha: Magnet Press, 1991. Bez ISBN

LEWIS, David.  Muž, který stvořil Hitlera – zrození vůdce. 1. vydání Praha: Práh, 2003. ISBN 80-7252-122-5

MACDONALD, Callum. Úder z Londýna. 1. vydání Brno: BB art, 1997. ISBN 80-86070-26-3

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA